Přesměrujte se,dámy a pánové

20. september 2015 at 13:21 | Yuki
http://lisuv.blog.cz/
 

o hledání štěstí a podobné myšlenky

29. november 2014 at 19:28 | Yuki |  Kecy,atak.
rozhodl jsem se sdělit vám něco co mám už dlouho v hlavě,srdci, v duši, co jsem se nenaučil za den,ale přece k tomu došlo
a rád bych vám to předal dál,protože je to VĚC,kámo! hehee

není těžké si povšimnout kolik lidí je v dnešní době v depresi
převážně dospívající dítka,ono je to pochopitelné,protože v tom věku je to težké
však?
a přece se každý umí usmívat, protože to ještě nikdo z nich nezapomněl
někdy k smutku mají opravdový důvod, a jen tak je to neopouští
a pak jsou tu ty typy kteří si tu depresi téměř uměle a neustále vyvolávají
na všem hledají důvod proč být smutní,za každým rohem vidí tragédie, které pokud se nestaly, tak teprv příjdou
nebudu tajit,že jsem býval jeden z nich
a nijak se tím nechlubím,stydím se za to a je mi zle
proč ? protože mi to příjde slabé
příjde mi slabé a k smíchu jak moc je člověk sám proti sobě
je přece zajímavé
být smutný, zraněný, nepochopený, osamělý
je přece zábavné, utopit se v tom a nedělat s tím nic
Ne.

protože stejně tak, je lehké
najít na všem něco co je alespoň trochu pozitivní
naše pocity jsou docela zvláštní věc
a dá se ovlivňovat víc než si myslíme, nebo dokážeme připustit
a věřte mi,že všem bude lépe
když začnou hledat důvody, proč se smát
místo důvodů, proč brečet
neumím moc zacházet se slovy
ale snad víte, co jsem tím chtěl říct
a i kdyby se stalo něco, co vás bude v hrudi bolet
vzpomeňte si že vždy musí být dobrý den na to
mít dobrý den.^^

cosplay plány,dáseříct

29. november 2014 at 19:02 | Yuki |  Kecy,atak.
zase článek pro otaky ;D
já to nějak shrnu,dobře
takže rovnou začneme
už tak o tom mluvil i Kichi na jeho blogu^^
takže jen potvrzuji
spíš si to musím někam sepsat
trans-par-en-t:
takže yosh!
mé plány na cosplay
zabere to pár let xD
ale jsem odhodlán na nich pracovat
 


náhodné fotky protože se nudím

10. november 2014 at 16:52 | Yuki |  Kecy,atak.

můj úkolníček musí bejt

pan K,prázdniny a halloween

2. november 2014 at 16:08 | Yuki |  Kecy,atak.
takže tu byl
na tři dny
a já ho zažil jen ty dva, ale i tak to bylo úplně přeskvělé
protože
jsem mu byl blízko
a mohli jsme se líbat a podobně
vodit se za ruce po té vesnici
v noci jsme šli ven, a bylo to skvělé
hulákali jsme a skákali u rybníka
a tancovali na nějakém plechu a on si ze mně dělal kytaru
byla dost zima, ale mám pocit že jsem to nijak zvlášť necítil
protože on
chápete,ne?
dovezl mi pendreky,modré,protože ty mám nejradši
a taky strašně krásný obojek, obrázek a staré dopisy, ze kterých jsem brečel v autobuse
a řidič nasraně zíral
koukali jsme na horory (kněz!) a já mu říkal že se nebojím
fakt ne
(i když jsem mu drtil ruku)
odflákli jsme videoodpověď
ale však to znáte
parodoval svoji mámu a my z toho mohli umřít
dělali jsme after sex selfie xDD
a plánovali věci do budoucna
dali jsme si spolu koupel! ale vyděsila nás cizí babička
a taky jsme si řekli hodně krásnejch věcí
brečeli jsme si do polívky
brečel jsem štěstím po děsně dlouhý době
dali jsme si novou šanci
a já jsem hrozně moc šťastnej,že ho mám.
♥ yeah.

A taky
hrozně mě štve že končí prázdniny
tyto prázdniny byly prostě skvělý a myslím že na ně nikdy nezapomenu
byly pro mne celkem důležité,hodně důležité
no, a byl halloween že
a já si udělal gifyo, takže chudáci všichni
protože mě to začlo bavit
oh shit
jo,mám dlouhý vlasy
jo, je mi to jedno
není,budu se stříhat lel


černobílo bude snad co nejdříve,byl jsem poslední dobou nějak zaměstnaný
ale jsem hrozně rád že se vám to líbí
zatím se mějte, žijte blaze :3

mám se dobře bitches

25. october 2014 at 22:13 | Yuki |  Kecy,atak.
jo,jojojojoj!

poslední dobou se mám dobře, jsem šťastnej
je to až neskutečný
dneska jsme volali na skypu a hráli hry, mám tohle rád, člověku je tak nějak fajn
třikrát či dvakrát jsem vyhrál v dobyvateli a to jsem jen tipoval
mám prostě štěstí
ale gratuluju i mým spoluhráčům
nastává velká událost, přijede pan K a já se děsně těším
na jeho blogu vyzýval lidstvo ať nám dají úkoly a otázky, budeme to natáčet
(takže prosím taky něco napište ať je toho co nejvíc, pište -SEM- )

a když už budete na jeho blogu přečtěte si jeho povídky, protože za přečtení stojí

byl jsem v knihovně a neměli žádné pořádné knížky
možná měli,ale ne ty,co chci já
měl jsem je všechny napsané na papírku a neměli nic
NIC

dřív jsem měl v pouzdře žiletky a teď tam mám jen nakreslenou papírovou červenovlasou holku
nahatou,teda vlastně ne
jeho adresu
tetování z kelímku s cukrovou vatou
taháky do dějin výtvarné kultury
mám pocit jako by se vše měnilo k lepšímu
a jsem děsně rád

teda skoro
moji přátelé mají deprese
jsou zklamaní láskou nebo životem a podobné věci
a já se cítím jako bych jim neuměl pomoct, jako že jsem v tom totálně na nic
ale snažím se

zatím se mějte a solte otázky
už připravuju další Černobílo a budu rád když to budete číst^
moc rád

Černobílo - 1

24. october 2014 at 21:15 | Yuki |  Povídky,čitakněco.
Takže jsem ve škole začal do sešitu začal psát tento sranec věc a bude to na díly, protože mne napadla zápletka. No možná si to někdo i přečte či tak.Je to napsané trochu podivným stylem, ale chtěl jsem aby to bylo jakoby z pohledu té postavy
proto je to tak divný


nechce se mi vymýšlet nadpis

18. october 2014 at 18:39 | Yuki |  Kecy,atak.
poslední dobou hodně přemýšlím o tom, jak chtějí všichni žít mimo čr a podobně
párkrát jsem o tom taky přemýšlel,ale myslím že bych jinde žít nechtěl
myslím že mi to tu vyhovuje,jen by v létě nemuselo být takové vedro
ale je tu hodně lesů, kde se cítím jako doma, řek bych
a taky jsme tak malí a schovaní že nikdy nemáme šanci být pořádně zaregistrovaní světem
a někdy je to nejspíš dobře
možná je to i tím že jsem si na tuhle zemi zvykl, nevím
je tu něco,co se mi tu líbí, asi je to ten pocit že jsem se tu narodil,vážně nevím
vím,že bych chtěl cestovat
navštívit země kde je ještě víc lesů, a mnohem víc sněhu
poslední dobou se mám hrozně dobře
ráno si zpívám come as you are
a lituju sousedy kteří to slyší
na zdi mám stále tu větev a ještě úplně neuschla
vymýšlím povídky které nemají žádný smysl ani pořádnou zápletku
nechal jsem ohořet o svíčku papír a vypadá to hrozně dobře
přemýšlím jestli budu taky vypadat dobře když se opeču nad svíčkou

trošku se na sebe zlobím že píšu tímto stylem
ale je to tak pro mne nejjednoduší
a vlastně ani nechci psát nějak jinak
stejně to čte málo lidí

jsem šťastnej, že je mi šťastně
chtěl bych se podívat na nějaký dobrý psychologický film (víte o nějakém?)
a taky bych si chtěl přečíst nějakou kvalitní knížku
takže pokud o nějaké víte tak mi ji prosím doporučte

já budu rád
moc rád

dělám si tetování lihovkou a stále neumím německy

17. october 2014 at 22:11 | Juky |  Kecy,atak.
tak jsem si řek,že to přeci jen ještě zkusím, blog a tak. uvědomil jsem si že nemám kam házet mé myšlenky a podobné takové věci, a můj úkolníček už to stejně nechce ani vidět.
v poslední době přemýšlím víc než je v pořádku, a taky jsem nezvykle šťastnej
je to zvláštní
ve škole si dělám profesionální tetování. lihovkou. a pak to stejně rozmazávám aby to nikdo neviděl.
hodně často jsem přemýšlel, nad tím slovem, sempiternal.
vím,že se mi líbí, když je něco věčné. protože na to nikdo nevěří. to taky.
ale vážne, existuje něco co je věčné?
nedávno jsem měl slabou chvilku, tak jsem si vylíval srdce, jak že je pěkné když jsou nějací lidi spolu, a neodloučí se, nikdy, neomrzí se.
myslím že je to nějak vsugerované, protože mí rodiče jsou spolu od 15ti.
je to hezké, když je někdo s někým moc dlouho a i po těch letech se na něj dívá tak, jako zvířata se dívají na vaše jídlo, když žebrají. prostě to chcou.

němčinář ze mě má deprese, a já z něj taky, někdy.
nesnáším němčinu
můj otec mi opravil notebook,vymazal všechny mé vzpomínky, fotky videa a nahrávky a řekl mi "to nevadí ne? nebylo tam nic důležitýho?"
myslel jsem že rozkopnu židli
navíc mi tam nainstaloval windows 8,teď je mi to líto
budou nové vzpomínky.. dělá mi to radost.

pro začátek můžu říct, že jsem u zaměření tohoto blogu zaškrtl "deníček"
to zní hloupě
takže tu bude vše jen ne něco co by vám mohlo být do života užitečné
užívejte si to
a kdo chce spřátelit, ať mi řekne
budu rád
moc rád

Where to go next